Úvod
Pohlavní choroby – jaký je vývoj za posledních 10 let?

Pohlavní choroby – jaký je vývoj za posledních 10 let?

ROZHOVOR S prof. MUDr. JANOU HERCOGOVOU, CSc.; PREZIDENTKOU EVROPSKÉ AKADEMIE DEMATOLOGIE A VENEROLOGIE NA TÉMA POHLAVNÍ CHOROBY

 

Paní doktorko, lze jednoznačně říci, že v oboru dermatovenerologie patříte k evropským špičkám. Jaký je Váš názor na vývoj pohlavních chorob za posledních 10 let?

Zjednodušeně je možné říci, že celosvětově stále pozorujeme nárůst počtu případů pohlavně přenášených infekcí, nedaří se stále monitorovat přesně jejich výskyt, protože každá země má odlišná pravidla. V České republice se stále nedaří podchytit případy jiných (např. chlamydiových infekcí, infekcí působených HPViry) než klasických pohlavních nemocí.

 

Jak vnímáte postoj mladých lidí k ochraně zdraví, co se pohlavně přenosných chorob týče?

Myslím, že mladí lidé se těchto infekcí přestali bát a nedodržují základní zásady bezpečného sexu, nepoužívají kondom, střídají partnery.

 

Dá se takto všeobecně říci, zda je některé onemocnění v této oblasti, řekněme, více rizikovější, nebo zda je nějaká pohlavní nemoc, která má v posledních letech zvýšený nárůst?

Řekla bych, že po sametové revoluci, kdy se mnohé v naší zemi změnilo, přišlo v oblasti pohlavních onemocnění mnoho nového. Hodně cestujeme, samozřejmě se změnily i sexuální praktiky našich pacientů. Pacienti se více edukují i v tom, řekla bych, negativním slova smyslu a projevuje se to právě nárůstem pohlavně přenosných nemocí. Mezi ty nejznámější můžeme řadit kapavku nebo HIV, jehož výskyt se v posledních 20 letech bohužel zvýšil. To však může být způsobeno i tím, že ze zákona se tyto choroby musí hlásit. Mezi onemocnění, která jednoznačně narůstají a téměř se o něm nemluví, patří genitální bradavice (latinsky condylomata acuminata), které nepatří mezi povinně hlášené choroby, a proto žádné konkrétní statistiky neexistují. Ale budu-li hovořit o nárůstu u nás v nemocnici, tak počet pacientů se za posledních 10 let znásobil čtyřikrát.

 

Dalo by se tedy říci, že genitální bradavice jakoby neexistovaly?

Záludnost tohoto onemocnění je v tom, že pacientům nepůsobí žádné subjektivní příznaky. Tím mám na mysli, že ve většině případů nijak nebolí, nepálí, nesvědí. Tím prvním projevem mohou být drobné pupínky nebo uzlíky na genitálu. Ty se časem mohou zvětšovat, a toho si pacient všimne. Většinou řeší spíše to, že mu to vadí z kosmetického hlediska než z toho zdravotního, stydí se za to. Řada pacientů je z úzkostných, a protože se bojí jít k lékaři, tak neví, co s tím má dělat.

 

Tím se nabízí otázka jak toto onemocnění léčit, ale než se k tomu dostaneme, koho se vlastně toto onemocnění týká?

Genitální bradavice je onemocněním především sexuálně aktivních lidí. Vyskytuje se u dospívajících již ve věku od 15 do 19 let, a jak už jsem říkala, jeho výskyt se v posledních dekádách výrazně zvyšuje.

Znamená to, že starší aktivně sexuálně aktivní lidé si mohou oddechnout?

Condylomata acuminata postihují prakticky celou generaci lidí, kteří se s tímto virem setkali. Virus v těle člověka zůstává. Znamená to, že je schovaný v těle bez klinických příznaků. Zjednodušeně řečeno, ohrožená skupina jsou v podstatě všichni od patnácti let až do konce života.

 

Mluvíme o sexuálně aktivních lidech, takže toto onemocnění se přenáší pouze při sexuální aktivitě?

HPV virus se přenáší kontaktem, přesněji těsným tělesným kontaktem. Z logiky věci tak vyplývá, že pohlavní kontakt je jedním z nejčastějších způsobů přenosu. Není to však jedinou podmínkou. Víme, že lze tento virus přenést z genitálu na genitál, z úst na genitál a méně často z rukou na genitál. Samozřejmě jsou i specifické případy, jako je například přenos z matky na dítě při porodu, pokud matka trpí genitálními bradavicemi.

 

A jak je to s veřejnými místy, jako jsou veřejné záchody, bazény, nebo jiná místa, která jsou riziková pro nejrůznější viry? Může se i tam člověk nakazit genitálními bradavicemi?

Myslím, že tato představa je opravdu odvážná. U HPV virů je nutný již zmiňovaný přímý, intimní kontakt.

 

Otázka, na kterou jsme narazili na začátku. Jak se toto onemocnění léčí?

Hlavně je důležité, aby pacient přišel k lékaři. Jedná se o virové onemocnění, na které v současné době neexistuje protivirová léčba. To znamená, že cílem léčby nemůže být vymizení viru z těla, ale odstranění příznaků, které způsobuje, tzn. vymizení kožních či slizničních projevů. K léčbě využíváme místní léčbu preparáty (léčivými přípravky). Ty buď aplikuje lékař (např. kryoterapii tekutým dusíkem, kyselinu trichloroctovou nebo chirurgická léčba, včetně či CO2 laseru). Druhou možností je, že zevní léky (masti, roztoky) aplikuje pacient sám doma. Tento druhý způsob tzn. aplikace pacientem v domácím prostředí, je v USA a západních evropských státech využíván jako metoda číslo jedna, zatímco v Čechách na Slovensku je využívána méně.

 

Proč si myslíte, že tomu tak je?

Tak jednak ještě do nedávna na českém trhu mnoho možností tohoto typu léčby nebylo a i poté, co se objevily léčivé přípravky v podobě mastí, docházelo k vysokému procentu návratnosti projevů.

 

Takže byste tento způsob léčby nedoporučila?

I v této oblasti léčby se situace pomalu mění a na náš trh se dostávají nové preparáty s vyšší účinností a lepší snášenlivostí. Touto novou možností pro pacienty jsou sinecatechiny, což jsou extrakty ze zeleného čaje s protizánětlivým a protivirovým účinkem s nízkou návratností kondylomat. Bohužel v České republice není tento nový přípravek zatím hrazen pojišťovnou, na rozdíl od Slovenské republiky, kde má plnou úhradu, což je pro pacienty velkým přínosem. Samozřejmě volba léčebné metody je vždy po domluvě s pacientem. Většina pacientů ale dává přednost domácí léčbě.

 

Která metoda je podle Vás lepší, nebo kterou byste spíše doporučila – domácí léčba nebo chirurgické odstranění?

Jak jsem již říkala, je to vždy po domluvě s pacientem. Všeobecně lze říci, že metody místní léčby prováděná lékařem jsou pro pacienta bolestivé a navíc časově náročné. U domácí aplikace je výhoda jednoznačně v naprosté intimitě a soukromí a v časové flexibilitě.

 

Říkala jste, že cílem léčby není virus zničit. Znamená, že se s tímto virem se nedá nic dělat?

Bohužel na HPV viry neexistuje virostatikum, tzn. léky, které známe například z bakteriálních infekcí, jakou jsou třeba antibiotika. Proti tomuto viru neexistuje specifický lék, proto léčba spočívá v odstranění kondylomat.

 

Paní doktorko, mluvíme o HPV virech a s tím souvisejících onemocnění. Možná mi dáte za pravdu, že většina lidí si v tuto chvíli automaticky představí především onemocnění děložního hrdla u žen. Jako kdyby to souviselo jen s tím, ale tak tomu asi není, že?

Máte úplnou pravdu. Hovoříme-li o sexuální aktivitě, tak k tomu je samozřejmě zapotřebí (většinou) obou pohlaví a dokonce bych si dovolila říci, že jsou skupiny pacientů, kteří jsou mnohem více ohroženi. To hovoříme-li o genitálních bradavicích. Avšak onemocnění, o kterém mluvíte, je karcinom děložního hrdla a to je něco jiného než genitální bradavice, i když je způsobeno rovněž HPV viry. Proti tomuto onemocnění již máme poměrně účinnou očkovací látku, která je zároveň vysoce účinná jako prevence právě proti HPV virům typu 9 a 11, což jsou ty, které způsobují genitální bradavice. Takže pokud je očkována žena, lze působit preventivně jak na vznik karcinomu děložního hrdla, tak kondylomat, a pokud je očkován muž, působí toto očkování preventivně před vznikem genitálních bradavic a nové údaje hovoří též o prevenci vzniku karcinomů v oblasti genitálu i u mužů.

 

Znamená to, že muži se na přenosu nejenom podílejí, ale mohou i sami tímto onemocněním trpět?

Samozřejmě. Muži jsou právě našimi pacienty, myslím tím pacienty kožních klinik, protože ženy s tímto problémem obvykle chodí za svým gynekologem.

 

Základem ochrany je tedy používat při sexuálním styku kondom, je to tak?

Kondom může zmenšit možnost přenosu HPV virů, ale neznamená absolutní ochranu. Nezapomeňme, že kondylomata mohou být nejen na genitálu, ale přenos se může dít např. při orálním sexu, nebo vůbec při kontaktu při mazlení apod.

 

Co tedy závěrem doporučit, abychom tomuto onemocnění předcházeli?

Jednoduše by se možná dalo říci, dodržovat zásady bezpečného sexu a nestřídat partnery.