Úvod
Zbytečné obavy z nového občanského zákoníku

Zbytečné obavy z nového občanského zákoníku

Zbytečné obavy z nového občanského zákoníku

Jakmile byl přijat nový občanský zákoník, začaly se šířit katastrofické zvěsti, jak mnohonásobně se zvýší částky náhrady škod na zdraví. Chvíli panovala určitá nejistota, nicméně pojistitelé (pojišťovny) zareagovali velmi rychle a jakoby spontánně se ustanovila skupina, která začala pracovat na tzv. metodických pokynech pro výpočet příslušných náhrad.

Tato skupina složená zejména z některých soudců z Nejvyššího soudu, ale také z odborníků na medicínské právo z řad advokátů zastupujících zdravotnická zařízení, začala pracovat na systému, který by sice neformálně, ale s poměrnou mírou závaznosti, opět omezil údajnou libovolnou vůli soudců ve stanovení těchto náhrad. Jak dále vyplynulo, tato skupina přímo spolupracovala zcela oficiálně s jednou ze zájmových skupin, na které by nový zákon dopadal nejvíce, a to jsou právě zástupci pojistitelů. Je zajímavé, že právníci, kteří vesměs naopak zastupují poškozené nijak výrazně ke spolupráci přizváni nebyli. Vznikl poměrně složitý dokument, který z bývalého bodového systému, naposledy upraveného vyhláškou č. 440/2001 Sb. přechází na komplikovaný systém, který nicméně ve svých důsledcích přináší překvapivé závěry. Poněkud paradoxně při použití tohoto systému vychází situace tak, že ta nejzávažnější poškození na zdraví, úplná zmrzačení vedoucí k naprosté bezmocnosti, se by podle této metodiky nakonec dočkávala až o desítky procent nižších odškodných, než tomu bylo doposud. Navíc tato metodika se opět vrací k již opuštěnému pohledu na věc, který umožňuje nad základní nárok navýšit náhradu škody znovu jen v případech tzv. "zvláštního zřetele vhodných". Je pozoruhodné, že tyto zvláštního zřetele vhodné případy přímo vyjmenovává, jako ještě za starých socialistických časů (poškození u špičkových sportovců, umělců apod.) a navíc k nim přidává zcela novou kategorii, totiž politiky, kteří jsou zde výslovně uvedeni (jakoby toho s nimi nebylo už tak dost). Přitom již v r. 2001 judikoval Městský soud v Praze, že nelze lidské bytosti dělit na cennější a méněcenné, že každý lidský život je unikátní, nenapodobitelný a má stejnou cenu. Ať se jedná o známého umělce, sportovce, nebo o prostého člověka, který žije obyčejný život.

Podle dřívější úpravy se odškodnění za škodu na zdraví skládalo ze dvou částí. Jednak to bylo odškodnění za bolest, jednak odškodnění za tzv. ztížení společenského uplatnění (lidově "trvalé následky"). Nověji k tomu v NOZ přistupuje třetí část odškodnění a tou je tzv. nemajetková újma. Nemajetkovou újmou se rozumí to, co bylo dříve nutno žalovat v odděleném řízení na ochranu osobnosti. Nemajetková újma je poměrně široký pojem, který bývá charakterizován jako ztráta očekávání, ztráta šance či naděje na další rozvoj, životní úspěch, dále náhrada za psychické strádání za ztrátu možnosti rozvíjet rodinné vztahy a vztahy s blízkými osobami a obdobně. Tato jediná složka zůstala zatím bez regulace a očekává se teprve, jak se vyvine soudní judikatura, které částky budou považovány za přiměřené a které naopak nikoli. Nicméně již v současné době je tento institut prezentován pojišťovnami jako záminka např. pro zvyšování pojistného z povinného ručení motorových vozidel.

Vraťme se k otázce bolestného ve světle zmiňované "metodiky". Zde si pracovní skupina v zásadě převzala původní vyhlášku č. 440/2001 Sb, s mírnými modifikacemi, spíše pouze s tím, že původní cenu jednoho bodu ve výši 120 Kč vidí někde kolem částky 350 Kč.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění byla koncipována zcela nově za použití několika zahraničních modelů. Je pozoruhodné, že tento nový model vychází z absolutně nejvyšší částky 10 mil. Kč, od které se už jen odečítá. Pro ilustraci. Těchto 10 mil. Kč by měl dostat nešťastník, který nevidí, neslyší, nemluví a není schopen pohybu. Při zachování jakékoli ze zmíněných funkcí, byť jenom částečně, už se jen odečítá. Pokud se týče mimořádného zvýšení u kategorií, které jsou považovány za cennější než ostatní (včetně politiků) se považuje maximální možné zvýšení na dvojnásobek. Tedy absolutním stropem zůstává 20 mil. Kč. Je otázkou, kdo z tvůrců této metodiky a do jaké míry by byl ochoten z plného zdraví přejít do larválního stádia s výhledem na odškodnění částkou 10 mil. Kč. V podstatě ve srovnání s částkami dosahovanými v těchto závažných případech do současné doby, kdy soudci již dlouho aktivně využívali svého zákonného práva navýšení odměny, vypočtené z dříve platné vyhlášky, to vypadá nakonec tak, že tyto osoby by měly dostávat méně než dosud.

To jistě nebylo úmyslem zákonodárce, neboť z důvodové zprávy k návrhu nového občanského zákoníku zjevně vyplývá, že dosavadní náhrady bylo považovány za nedostatečné a je třeba je nově konstituovat na spravedlivější bázi. Zdá se, že v tomto případě se pojistitelům podařilo u moci soudní úspěšně zalobbovat a nebezpečí výrazného zvýšení náhrad od sebe částečně odvrátit. Nejvyšší soud již podle této metodiky školí soudce nižších stupňů. Přesto tyto pokyny pro soudce nejsou závazné, ale jsou pouhým návodem a je stále na úvaze soudce, jestli se touto metodikou bude řídit úplně nebo se jí nechá pouze vést. Každopádně jednotlivé věci budou zase končit u Nejvyššího soudu a nepochybně bude trvat několik let, než judikatura ustaví obecné mantinely, podle kterých potom budou soudy zase nějakou dobu postupovat.

Co z toho vyplývá pro lékaře jako klienty pojišťoven. Především znovu apeluji na lékaře a všechna zdravotnická zařízení, aby si znovu zrevidovali, nebo raději nechali od právníka zrevidovat své staré pojistné smlouvy. Ještě nejméně do 31. 12. 2016 se bude možno setkat s tzv. žalobou na ochranu osobnosti. Této žaloby se používalo zejména v případech úmrtí k dorovnání ostudně nízkého odškodnění podle starého § 444 OZ, kdy za usmrcení osoby blízké byl pozůstalý člen rodiny odškodněn definitivní částkou 240 000 Kč, což bylo zcela zjevně nedostatečné. Do této doby totiž běží promlčecí lhůta, která je obecně tříletá, na vznesení nároku na náhradu tzv. nemajetkové újmy v penězích, podle starého občanského zákoníku. Připomínám, že veškeré případy, které se odehrály do 31. 12. 2013 se soudí podle původních předpisů. Jediná změna je ve změně příslušnosti soudu. Do 1. 1. 2014 soudily žaloby na ochranu osobnosti, včetně náhrady nemajetkové újmy, v první instanci krajské soudy (a Městský soud v Praze). Od 1. 1.2014 jsou věcně příslušné i pro tyto žaloby okresní (obvodní ) soudy.

Pokud se týče starých pojistných smluv je třeba si dát pozor, aby v případě uzavření pojistky nové, zejména měníme-li pojišťovnu, byla v nové pojistné smlouvě sjednaná retroaktivita. To jest, že tato nová pojistná smlouva se vztahuje i na pojistné události, které nastaly nejméně v době podléhající nově ustanovené tříleté subjektivní promlčecí lhůtě u škod na zdraví, tzn. nejméně 3 roky zpět. Druhou možností je sjednat s původní pojišťovnou tzv. zajišťovací pojištění, které by lékaře ochránilo po dobu možné promlčecí lhůty po zániku původního pojištění. To se týká také případů, kdy lékař už praxe zanechá ! Proč - málokdo si všimne, že téměř všechny pojistné smlouvy obsahují nenápadnou podmínku, totiž že nejen škodní událost musí nastat v době kryté pojištěním, ale zároveň také poškozený musí uplatnit svůj nárok písemně u pojištěného v době trvání pojištění. Pokud jste tedy v mezidobí změnili pojišťovnu nebo i uzavřeli novou pojistnou smlouvu s touže pojišťovnou a nemáte sjednanou tuto retroaktivitu, pojišťovna plnění oprávněně odmítne. Je třeba si dát pozor také na další věc, a to je na výši limitu na náhradu nemajetkové újmy pro jednotlivý případ. Dle mého názoru by tento limit měl být minimálně 5, ale raději 10 mil. Kč. Pokud se vaše zařízení zabývá také vedením porodů, tak určitě by měl být sjednán limit na 30 mil. Kč za jeden případ. Bude to sice o něco dražší, ale šetřit v tomto případě se rozhodně nevyplácí. Viděl jsem také u nových pojistných smluv pro ambulantní zařízení, že se nevztahují na vedení porodu vůbec. Proto by ambulantní lékaři, kteří jezdí k porodům, měli věnovat zvláštní pozornost svým smluvním vztahům s nemocnicí, aby se na ně vztahovala pojistka nemocnice. V případě, že by si totiž pouze pronajímali porodní sál a porod vedli ve vlastní režii, nebyli by pojištěním kryti. Dále je třeba se podívat na výluku z pojištění, kterou pravidelně pojišťovny uplatňují a tou je umělé přerušení těhotenství, které téměř vždy není pojištěním kryto, pokud nebylo ze zdravotních důvodů hrazeno zdravotní pojišťovnou. Pokud tedy zdravotnické zařízení interrupce vykonává, musí si dát pozor, aby bylo pojištěním kryto i pro tento případ.

Obecně je na závěr nutno konstatovat, že se lékaři nemusí zbytečně bát, že nový občanský zákoník až tak obrovský průlom nebude znamenat. Doufejme, že se zdravotnická zařízení ubrání pokusu některých pojišťoven kvůli tomu zbytečně skokem navyšovat pojistné. Nakonec bych chtěl doporučit, že šetřit na právníkovi se nevyplácí. Je vždy lepší včas vynaložit v podstatě nevelké částky za právní radu, např. právě při uzavírání nebo revizi pojistných smluv. Protože ušetřené peníze se mohou po čase obrátit ve ztracené statisíce i miliony korun.