HPV infekce anogenitálu

Analogické změny nastávají i v oblasti anogenitální, kde infekce postihuje jak povrch kůže, tak její adnexa, tj. žlázky ekkrinní i apokrinní (v hluboké dermis s výstelkou z kuboidního epitelu), holokrinní pilosebaceózní aparát v epidermis a folikuly chloupků (ze stratum germinativum epidermis). Exofytické nebo ploché ložiskové změny se zde označují jako kondylomy, od papul až k objemným exofytickým masám tkáňové hyperproliferace. Ty se prezentují také na vrstevnatém dlaždicovém epitelu interiéru vaginy, u muže na glans penis, membru a kůži perigenitálně, perineálně, na sliznici uretry. traktu, avšak s četností jen několika procent počtu změn genitálních.

K infekci virem lidských papilomatózních lézí v anogenitální oblasti dochází především přímou inokulací kontaktem kůže nebo sliznice v místech drobných erozí a v terénu nezralé transformační zóny při sexuálním styku (vaginálním, rektálním, orálním) s infikovaným partnerem. Ochrana kondomem je pro rozsah infekčního osídlení omezeně účinná. Přenos je možný vzácně i vertikálně, z porodních cest matky na dítě, může se projevit někdy i později než za rok. Další možností je přenos viru HPV2 autoinokulací, popř. inokulací od pečující osoby k příjemci při výměně plen a prádla (přenos byl dříve mylně interpretován jako důsledek sexuálního zneužití). HPV infekce jsou tak rozšířené, že až 80 % celé populace sexuálně aktivních lidí byla v určitém okamžiku svého života infikována. Jediným rezervoárem infekce HPV je člověk.

Podle pořadí sekvencí nukleotidů je nyní známo 130 odlišných typů virů, z nich více než 40 osídluje mužský i ženský anogenitální trakt.

Viry indukující karcinogenezi nejsou totožné s viry indukujícími vývoj veruky.

Se zřetelem k možnému onkogennímu působení na cervix uteri patří k virům:

a) vysokého rizika (HR-high risk): typy 16, 18, 31, 33, 45 (tři čtvrtiny karcinomů)

b) nízkého rizika (LR-low risk): asi 15 typů. zejména 6, 11, 40, 42, 43, 51, 52 aj.

Infekce sama o sobě však nezpůsobí maligní transformaci infikované tkáně.

Existují pozoruhodné rozdíly geografické distribuce infekcí HPV děložního hrdla, např. 5× vyšší v subsaharské Africe než v Evropě.

Určité typy virů HPV mají afinitu k různým epiteliálním lokalitám, a také k různým histologickým typům tumorů i jejich prekurzorů: typ 16, 31, 33 k dlaždicobuněčným, typ 18 ke žlázovým (tj. adenokarcinomům).

Průběh infekce HPV může být zcela bezpříznakový. Naprostá většina žen prožívá přechodnou infekci, po níž následuje spontánní clearance virové DNA. Bezpříznakových infekcí je 10–30× více než cytologicky zjistitelných změn.


Condylomata acuminata

Condylomata acuminata (HPV 6 a 11, 16, 18 a další): mukokutánní léze, ploché i exofytické, v podobě ložisek bělajících po chemickém zvýraznění, drsnatin, vláskůa prstíků s kapilárními kličkami až ke květákovitým výrůstkům.

Kde se na jejich vzniku podílejí typy HPV 16, 18 a další HR, jsou kondylomy prekurzory karcinomu. Kondylomy mohou současně postihovat perineum, vulvu (vestibulum, zadní manžetu), anální prstenec, vaginu i cervix.